Každý určitě má svůj životní sen, tedy cíl, ke kterému chce dojít za každou cenu. Občas to jsou sny nesplnitelné, občas snadno splnitelné a občas to jsou sny, které nás stojí mnoho námahy abychom se dostali k jejich úspěšnému dosáhnutí.

Poslední týden, tedy vánoční týden pro mne byl velice podstatný. Ne kvůli vánocům které nemám rád, ale kvůli tomu, že jsem byl nucen se zamyslet nad mou budoucností a tedy tím, co bych rád udělal se svým životem. díky tomu sem se dostal k myšlence, že lidé z mého okolí se dělí převážně na dvě skupiny.

První skupina jsou lidé, kteří jsou spokojeni s tím, jak se jejich život vyvíjí a že jim to tak vyhovuje, tedy že nemají důvod hnát se kupředu k nějakému cíli.
Druhá skupina jsou lidé, kteří mají své životní sny a cíle, tedy důvod za něčím se „hnát“ kupředu.

Když jsem nastupoval na Střední Školu Technickou, byl sem v domnění že se budu věnovat tomu, co studuji – elektrotechnice, od mala mne bavilo hrabat se v drátcích, nejspíše to, co dělal každý malý kluk. Později jsem pomáhal mému strýci se zapojováním rozvodů na chalupě, doma.. našel jsem něco co mne bavilo.
Po pár letech ale přišla do mého života „věc“, kterou jsem nečekal, tvorba webových stránek. Jediné co mi pomáhalo byl Internet a moji přátelé, kteří se tvorbou webů také zabývali, nejspíše byl každý z nich velice rád, když sem je otravoval stupidními dotazy (děkuji za vaši trpělivost :). Postupem času jsem tvorbě webů podlehl natolik, že jsem začal „zkoumat“ také programovací jazyk PHP.

Po nějaké době sem byl schopen zvládat i základní úkoly, sehnal jsem si tedy brigádu a začal v PHP něco vytvářet. Moje ego bylo dost veliké a myslel jsem si, že jsem ten nejlepší a nejchytřejší.. a akorát v ten moment sem narazil a to tvrdě. Tvorba osobních webových prezentací a tvorba projektů, kde hrají roli dost veliké peníze je rozdíl, veliký rozdíl. Najednou jsem nebyl ten nejlepší, ale ten nejhorší, ten, který uměl jen základy a ani ty ne pořádně, ten který dostával jen primitivní úkoly. Po čase sem se začal učit PHP a postupně se zlepšoval, když jsem viděl, že oproti mým začátkům se zlepšuji a to dost, chtěl sem být v budoucnu vývojářem.

A ejhle, můj životní cíl se změnil, najednou sem nechtěl dělat elektrotechnika, ale vývojáře. Zkoušel jsem se naučit Assemler, Cobol, C++, zkrátka jazyky, které se používají poměrně často (i když každý převážně pro jiný typ práce). Nakonec sem byl schopen pochopit „pořádně“ jen PHP a SQL, v tu dobu jsem si myslel, že mám znalosti dělat vývojáře, ale ne, nemám. Nemám zkrátka takové znalosti, jaké bych chtěl mít, abych se mohl věnovat vývoji.
Na mé druhé brigádě jsem dostal „pod ruce“ jednu aplikaci psanou v SAPu, která byla potřeba otestovat (proklikat), tedy najít chyby, zapsat jejich popis + jak sem k nim došel (report). Pro většinu lidí je to práce zcela nudná a nezáživná, někdo může testovat něco měsíc a nenajde nic, druhý zase něco dvě minuty a nestíhá zapisovat (rozumějme testování jedné a té samé věci). Mne to ale začalo bavit a to hodně, natolik, že sem testoval většinu věcí. Někdo má talent na sport, někdo zase na matematiku (například), já mám očividně talent na testování.
Nechci aby to vyznělo že se stavím do pozice že jsem „něco víc“, nežli ostatní, je to pouze přepsání mých pocitů.
Asi před necelým měsícem jsem se bavil s Georgem a nějak padla řeč o práci (nevím jak přesně), výsledek byl ten, že Georgo na mne dal reference v Centrum Holdings a zbytek proběhl tak rychle, že se tomu divím do teď. Pracuji tam, kde sem vždy chtěl a dělám to, co jsem si zamiloval – testování.
Díky tomu mám pořádný životní cíl, který se snažím každý den splnit – odvádět dobrou práci tak nejlépe, jak to jen dovedu. Ostatně, je snad lepší práce než ta, která nás baví?
Životních cílů mám plno, ale ty zde nebudu sepisovat.

Musím poděkovat Dadajax za námět k článku, díky. :)