Gigabox.info > RSS > Celé články

Změna vzhledu Windows Vista

Sat, 08 Aug 2009 02:11:33 +0200

Na většině stránek lze najít různá témata pro Windows XP, pro windows Vista to už jde ale hůře. V případě Win. XP si uživatel stáhne většinou instalační program (.exe), který vše udělá víceméně sám, poté je jen vyžadován restart počítače.

Pro to, aby bylo možné aplikovat některé téma pro Win. Vista, potřebujeme dvě věci:

Prvně program, který nám upraví knihovny systému tak, aby šlo korektně námi vybrané téma, k tomuto účelu poslouží program VistaGlazz
Za druhé je potřeba námi vybrané téma, je mnoho stránek kde jsou různá témata, osobně hledám na DeviantArt.com.

A teď k samotné aplikaci vzhledu. Aby to zvládl každý, napíši postup v jednotlivých krocích.

Stáhneme program VistaGlazz a nainstalujeme jej.
Při dokončení instalace zaškrtneme možnost spuštění (pro ušetření práce), po kliknutí na Finish se nám spustí program.
Zobrazí se nám okno se čtyřmi ikonkami.
Klikneme na první ikonku System Files (vypadá jako ikona „Tento počítač“).
Poté klikneme na Patch files. Po patchi bude vyžadován restart počítače, ten provedeme.
Po restartování počítače spustíme znovu program VistaGlazz a tentokrát klikneme na druhou ikonku Style file (Vypadá jako vzorník barev), dále pokračujeme jako v předešlém kroku, s tím rozdílem, že nebude vyžadován restart (v mém případě nebyl).
Stáhneme si nějaký vzhled.
Po stažení vzhledu jej zkopírujeme do složky kde máme systém → Windows/Resources/Themes/
Plocha->Přizpůsobení->Motiv → Vybereme námi nahraný motiv a OK.

Hotovo, máme změněný vzhled Windows Vista, výsledek může vypadat například nějak takto.

Twitter a cookies

Sun, 01 Mar 2009 21:49:03 +0100

Každý určitě zná službu Twitter. Je to vlastně mikroblog s tím, že na vaše statusy mohou reagovat lidé, kteří vás sledují. Twitter má také mobilní rozhraní, aby byl snadněji (pohodlněji) přístupný i v mobilním telefonu, PDA apod. Existuje i mnoho aplikací, jak pro Windows Mobile, iPhone, nebo také pro telefony co podporují Javu.

V posledních dnech se ale na Twitteru měnil nejen design, ale také dle všeho skripty, přesněji vytváření cookies. Ty fungují pro automatické přihlášení při příští návštěvě webu, jenže poslední dobou nefungují, nežli spíše fungují.

Mobilní Web pro Twitter využívám pouze v mobilu, na notebooku mám TwitterFox, málo kdy jdu přímo na stránku twitteru, tudíž můj problém bylo mobilní rozhraní. Aplikace na mobil jsem ani nehledal, jelikož bych po čase stejně zjistil, že mi tam plno věcí nevyhovuje, takže přišlo na řadu jediné řešení, napsat si vlastní mobilní rozhraní.

Požadavky jsem měl jednoduché, zvýraznění nových tweetů, možnost reagovat na tweety ostatních (tuto možnost mobi-web twitteru nemá), zobrazení času vložení a maximálně 150 tweetů.

Hned na začátku jsem se potýkal s problémem jak zpracovávat .xml, v životě jsem to nedělal a na internetu jsem nenašel nic, z čeho bych to pochopil, nakonec mi pomohl Kub4jz, který měl zpracování jednoho .xml souboru už hotové. Viděl sem zdrojový kód a pochopil jsem, co se po mě tedy chce.

Twitter má plno .xml, pro moji potřebu sem chtěl .xml kde jsou mé tweety a tweety lidí, kterých sleduji, jednalo se mi tedy o /statuses/friends_timeline.xml. Zde je ID tweetu, jméno a nick uživatele, url na jeho avatar a plno dalších informací.

První skript běží na dvou minutovém CRONu a stahuje do databáze nové tweety. Do databáze ukládám, datum, nick, text a odkud byl tweet vložen (web, tinyTwitter, ..). Druhý skript vypisuje informace z databáze a zvýrazňuje nové tweety a reakce na mne.

Díky tomuto už nejsem závislý na Cookies twitteru a mám alespoň další věc, s kterou si mohu hrát.

Multifunkčnost

Sat, 14 Feb 2009 16:08:40 +0100

Poslední dobou se u sebe setkávám s problémem, že nejsem schopen dělat dvě věci najednou, tedy postrádám možnost být „multifunkční“. V běžném životě tuto schopnost člověk moc nevyužije, ale u práce je to činnost, kterou bych velice rád vlastnil.

Když pracuji, soustředím se na práci, jenže se mi v hlavě i tak honí plno jiných myšlenek (co budu dělat po práci, kdy se dokopu domů, ..), to je rušivý a nežádoucí element. Částečně to řeší hudba, kterou u práce poslouchám, tj. trance, hardtrance, hardstyle, hardcore, tedy hudba kde je minimum textu, nicméně to nevyřeší úplně.

Dalším problémem je opět můj mozek, přesněji hlava myslí rychleji, nežli já sem schopen psát. Často se mi tedy stává, že dělám jednu věc a najednou začnu dělat zcela jinou. Například na web píšu funkci, co mi vypíše nějaká data, jenže ji ani pořádně nedokončím, a už píši skript, kde tuto funkci volám. Tento samý problém nastává u plánování/rozvržení práce, dělám věc jednu, ale už přemýšlím jak udělám tu další, začnu přemýšlet nad tou další věci a to, na čem aktuálně pracuji přestanu dělat.

Ale abych se dostal k jádru věci, schopnost být „multifunkční“ mají údajně jen ženy, protože zapojují obě poloviny mozku a ne jen jednu, jako je tomu u mužů. Schopnost být multifunkční bych tedy využil jedině při práci, jinak nejspíše ne, ale i tak její absenci velice pociťuji.

FireFox 3, Stylish a nefunkční inputy

Wed, 04 Feb 2009 15:19:49 +0100

Příchodem FireFoxu 3 se aktualizovalo jádro celého prohlížeče (Gecko), to má za následek lehčí „deformaci“ rozšíření stylish. Přesněji nelze pořádně upravit ve stylishi input a textarea. Jediné co lze editovat je barva textu.

S řešením mi až pomohl Georgo. Do CSS kodu stačí k definování inputu a textarea přidat -moz-appearance: none !important; Výsledek může vypadat například takto:

textarea, input, select {
background: transparent !important;
border: 1px #222 solid !important;
color: #888 !important;
-moz-appearance: none !important; }

Burnout Paradise Ultimate

Mon, 02 Feb 2009 00:16:52 +0100

Minulý týden jsem byl firmou Electronic Arts pozván na prezentaci nové hry Burnout Paradise Ultimate. Hru jsem měl možnost vyzkoušet jak na 3D brýlích tak na třech LCD monitorech, tudíž nepíši jen dle toho, co se kde dočtete, nýbrž to, co mi bylo řečeno na prezentaci.

Předchůdce hry Burnout Paradise byl k dostání pouze na herní konzole Playstation 3 a Xbox 360, kde sklidil mezi hráči velký úspěch. To byl důvod pro firmu EA k vývoji Burnout Paradise Ultimate, kterou si již na PC člověk zahraje.

Firma EA Games se v tomto herním titulu rozhodla pro změnu v boji proti pirátství. Většina pirátů si totiž stěžovala, že si hru chtějí jen vyzkoušet a proto ji crackují. Hra bude volně ke stažení a ozkoušení na půl hodiny jak v Single playeru, tak i v multiplayeru. Člověk se tedy bude moct rozhodnout, zda si hru koupí dle toho, jak se mu líbí přímo hra a ne reference na ni.

Další novinkou (pro mě) je aktualizace (update) hry jako takové. EA bude vždy jednou za čas dávat k dispozici nový update, který bude obsahovat nové herní módy, nová auta, ostrovy, … V prvním updatu má být dle slov EA balíček aut z filmů, například z filmu Knight Rider.

EA slibovalo i přítomnost policistů, ty však ze začátku chybí, a mají být dodány formou jednoho z updatů, v prvním to ale nejspíše nebude. Další novinkou ve hře jsou motorky, hráč si tedy může vybírat jak z aut, tak také z motorek. Nejsem si jist tím, zda jsou motorky hned ze začátku, nebo až v prvním updatu, nicméně motorky tam opravdu jsou.

Ovládání hry se mi líbilo, hra je graficky moc hezky propracovaná, především demolování aut je velice reálné. K ovládání hry nemám já sám moc co vytknout, prakticky okamžitě jsem si zvykl. Jediný problém mi z prvu dělala ruční brzda, která je na můj vkus až moc citlivá. Další věc co mi nevyhovovala je mapa, ta je statická a nepohybuje se dle toho, jakým směrem je vůči ní automobil/motorka. V nastavení sem nenašel možnost nastavění mapy, zda má být statická, nebo pohyblivá, ale tohle je věc každého hráče, každému vyhovuje něco jiného.

Osobně mi na závodních hrách vadilo že jsem si musel pamatovat co jsem už jel a co ne. V Burnout Paradise Ultimate toto neplatí, člověk si může buď jen tak jezdit autem po městě, nebo si doject na nějaký závod a zazávodit si.

Hry moc často nehraji, nicméně u této hry bych při koupi rozhodně neváhal. Celkově hru hodnotím na 9 bodů z 10ti a můžu vám ji jedině doporučit.

Vzestup arogance

Sun, 25 Jan 2009 14:11:46 +0100

Některým lidem vadí že jsem arogantní, že mi je většina lidí ukradená a že mě zajímají jen problémy lidí, na kterých mi záleží. Je to jejich problém, já se měnit nehodlám. Nicméně sem našel na internetu hezký článek o „Vzestupu arogance“ z prosince 1992. Myslím, že každý se v něm alespoň trochu najde.

Nejen na Karlově mostě, ale po celé zemi se rozlézá bezduchost a její jméno je arogance. Arogance má mnoho podob. Je arogance vítězů, kterým zachutnala moc a hlava se jim zatočila tak, že nevědí, co dělají a mluví. Je arogance podlézavých ustrašenců a kariéristických dravců. Je arogance těch, kteří neumějí poděkovat za pomoc a podporu. Ale nejstrašlivější je arogance, která nemá úctu před ničím a její nenávist sahá za hrob.

O vztahu většiny a menšiny vedou odedávna spor praktici i teoretici. Kdo určuje chod dějin a kdo vládne ve společnosti – většina nebo organizované menšiny? Je hlavním aktérem většina, zvaná masy, veřejnost, průměrnost, anonymita, či menšina nejlepších, kteří si říkají aristokrati, strana, vzdělanci, politici z povolání, „výkvět“ národa?

Řeknu-li: většina mlčí, většina se odmlčela, většina byla umlčena, je významový rozdíl všech tří výroků na první pohled zřejmý. Ale za sémantickou diferencí vět se skrývá rozlišnost dějinných situací, a dokonce sám průběh dějin. Dějiny jsou sled událostí, kdy většina dlouho mlčí, náhle promluví a stejně rychle a neočekávaně se zahalí do mlčení, nebo je na kratší či delší dobu umlčena. Většina promlouvá dvojím způsobem: buď vyjde do ulic, nebo je čas od času pozvána k volebním urnám. Co však může a má dělat většina v mezidobích, v oněch čtyřech či pěti letech, které oddělují jedny volby od druhých? Má trpělivě vyčkávat, aby svoji dnešní nespokojenost vyjádřila až zítra, kdy již bude pozdě, protože věci budou rozhodnuty bez ní?

Na sklonku roku 1989 „mlčící“ většina promluvila a svou pouhou fyzickou přítomností v ulicích a na náměstích povalila ztrouchnivělý režim. Dnes se s touto většinou děje proměna, která nemůže zůstat bez následků. Ještě včera mluvila „většina“ do politiky, dnes se odmlčuje, vzdává se nebo je zbavována slova, nemá již co říci, protože je zmatena a nevyzná se ve spleti protichůdných stanovisek, stahuje se do svého obvyklého diváctví, napůl ironicky napůl trpce komentuje děj, který se odehrává jinde, nezávisle na ní. Scénu ovládly organizované menšiny, které sebevědomě a s dávkou arogance o sobě prohlašují, že mluví jménem většiny a jednají v jejím zájmu. Politické strany vznikají a zanikají, národ zůstává. Politici postupují do vlivných funkcí a zase je opouštějí, ale následky jejich dnešního rozhodování ponese zítra „mlčící“ většina.

Většina není početnost. V dějinně politickém smyslu je většina způsob života. Většina zajišťuje chod a provoz společnosti. Může sice na krátkou chvíli vyjít do ulic, ale nemůže demonstrovat věčně. Dříve či později se vrací ke svým povinnostem, protože žije pod tlakem nutnosti: musí vydělávat na živobytí a starat se o rodinu, pouze zřídka si dovoluje luxus a v protestujících zástupech naplňuje náměstí. Ani v obdobích normálnosti nemlčí, pouze mluví svou řečí, která je často nesrozumitelná oné skupině, která se živí psaným či mluveným slovem.

Většina zpravidla nepíše traktáty ani neřeční na tribunách, a přesto je mocna řeči, své řeči: že jsou pole obdělána, že funguje doprava, že továrny vyrábějí a za pulty se prodává zboží – to je projev její výmluvnosti. Literáti rádi hovoří nahlas, zálibně se zaposlouchávají do vlastních slov, a proto často přeslechnou, že mlčící většina mluví také tehdy, jestliže mlčí. Její mlčení může být výmluvné: často ohlašuje, že kdesi v skrytu klíčí nepředvídaný obrat.

O takových i jiných záležitostech se vedl „historický“ rozhovor v pamětní den 4. května 1990 v hostinci U kocoura, tedy na památném místě, které Rudé právo kdysi označovalo za doupě opozičníků. Obsah vzrušené debaty zaznamenal Bohumil Hrabal v jednom z dopisů Dubence. Ale v závažné věci musím básníka opravit. Bránil jsem tehdy „mlčící většinu“, nebo přesněji dokazoval jsem falešnost takového označení.

Vypravoval jsem o lidech, kteří v temných dvaceti letech pomáhali pronásledovaným a exkomunikovaným. Vzpomínal jsem na přátele z výzkumného ústavu v Řepích, na primáře zdravotního střediska, na referentku národního výboru v Praze 1, na desítky dalších a jiných, kteří nikdy v žádné politické straně nebyli a svým chováním usnadňovali život lidem v nemilosti. Oni vytvářeli atmosféru slušnosti, ochrannou vrstvu, která nedovolovala, aby arogance tehdejší moci zadusila společnost.

Každý z těchto lidí má jméno, a přesto zůstávají bezejmenní, jejich jména nejsou na plakátech, neudělali kariéru, zůstávají dodnes ve skrytosti, která vzbuzuje zdání, jako by ani nebyli. A oni byli a jsou! Ptal jsem se sám sebe, zda jsem všem těmto slušným lidem poděkoval, a ptám se, zda odpovědní činitelé vzdali hold této spásné slušnosti, bez níž národy nemohou existovat. Ptám se, koho si má mládež vážit: jich, slušných, kteří o svých zásluhách mlčí, nebo oněch, kteří umějí za všech režimů šikovně proplouvat a dnes si vzájemně nahlas v masmédiích dosvědčují, jak hrdinně bojovali proti minulé „říši tmy“?

Běda národu, který nemá a neuznává hrdiny? Běda národu, jehož „elity“ ztrácejí smysl pro slušnost a propadají pokušením arogance!

Lidové noviny, 1. prosinec 1992

Týden plný zkoušek

Fri, 16 Jan 2009 13:49:57 +0100

Tento týden byl pro většinu studentů týdnem plným námahy, práce, učení, školy. Vše to způsobila jediná věc, pololetí, tedy polovina školního roku. Každý má jiný ve škole jiný styl, někdo si známky nahrabe na začátku a poté se jen veze, někdo právě naopak. Někdo si ale zase nemůže vybrat a za celé pololetí má jen pár známek, které mu utvářejí výslednou pololetní známku, a to z toho důvodu, že má buď málo hodin daného předmětu, nebo vyučující kantor ho zkrátka nechce vyzkoušet když si on zrovna umane.

V mém případě to bylo tak, že jsem si v odborných předmětech nemohl vybrat kdy budu zkoušený. To mělo za následek to, že jsem měl jen pár známek které mi utvářeli výslednou pololetní známku, dost katastrofální známku..

Tento týden sem měl tedy na dohnání známek a to jak písemnou, tak i ústní formou. Můžu na 100% říct, že sem se v životě takto nezapotil jako tento celý týden. Ale podařilo se, známky sem stáhl, sice ne tak jak jsem si představoval, ale stáhl.

V tomto týdnu jsem také dostal závěrečné otázky, 50% věcí co jsou v otázkách sem viděl poprvé a dle všeho na tom byli naprosto stejně také spolužáci. Otázek je celkem 25, z toho jsou některé strukturované do více částí, obsahují převážně elektrické pohony (motory), elektrické stroje a přístroje (trafo, alternátor, ..), elektroniku (tištěné spoje, zesilovače, ..) a Informační Technologii. Když sem otázky poprvé viděl, měl sem srdce (asi) v kalhotách, postupně sem se ale stačil uklidnit a zjistil, že 50% z toho znám a vím, jak „vypadají“.

Co jsem stačil vypozorovat od spolužáků, největší šok měl každý z informační technologie, jelikož neumí převádět z desítkové soustavy do dvojkové (binární). Pro někoho základní věc, pro někoho španělská vesnice. Další šok byl, když se zjistilo, že po nás chtějí naprogramovat nějaký proces. Jako jazyk si můžeme zvolit: Pascal, Basic, PHP. Trochu mi uniká stále spojitost mezi těmito jazyky, ale ve školství se diví člověk asi úplně všemu.

Abych to zkrátil, pololetní zkoušky jsem zvládl, teď už mne jen čekají ty poslední, finální, které se skládají z: písemné, praktické a ústní. Největší „vítr“ mám z písemných zkoušek které trvají 5–6 hodin. Praktická je bez problémů a ústní.. na „okecávání“ mám talent.

Je zajímavé, jak začnu s původní myšlenkou a skončím zcela jinde, i když spojitost zůstává..

Windows Vista a obnovení systému. Znovu a lépe

Sun, 11 Jan 2009 01:54:04 +0100

Nástroj obnovení systému slouží ve Windows Vista jako záchytný bod, tedy to, co nás jako jediné zachrání před složitým napravováním problému, v tom horším případě reinstalací celého Systému.

O tom, jak Nástroj obnovení systému vypnout sem již psal, v tomto případě ho nevypneme, nicméně stanovíme maximální velikost stínových kopií (souborů, co ukládá nástroj k obnovení systému), tedy maximální velikost, kolik nám maximálně zabere na disku.

Start → Pole hledání: cmd → Po nalezení Spustit jako správce. Poté co budeme v příkazovém řádku jako správce, pokračujeme dál. Příkazový řádek → vssadmin list shadowstorage. V příkazovém řádku se Vám vypíše informace kolik aktuálně zabírá stínová kopie systému + kolik místa může stínová kopie maximálně zabrat.

Pokud chceme změnit maximální velikost stínové kopie změnit, postupujeme následovně: Příkazový řádek → vssadmin resize shadowstorage /for=Zdrojový_svazek /on=Cílový_svazek /MaxSize=Maximální_určená_velikost V mém případě to tedy vypadá následovně: vssadmin Resize ShadowStorage /For=C: /On=C: /MaxSize=3GB

Hodnota Maximální_určená_velikost musí být větší nebo rovna 1 MB. Povoleny jsou následující přípony: KB, MB, GB, TB, PB a EB. Není-li zadána přípona, představuje hodnota Maximální_určená_velikost velikost v bajtech.

Zdroj: Computers Suck!

Silvestr 2008

Fri, 02 Jan 2009 11:00:11 +0100

Silvestr, poslední den roku, každý určitě ví co to je za den. Pro ty co to nevědí, je to poslední den roku, den kdy se o půlnoci připíjí na zdraví a úspěchy v novém roce a vše je doprovázeno ohňostrojem.

Když jsem byl mladší, trávil jsem silvestr vždy u prarodičů, jednak z důvodu že sem tam býval rád a také z toho důvodu, že rodiče vždy šli ke známým a nechtěli nás (mne a sestru) nechávat doma samotné. Postupem času jsem ale chtěl trávit silvestr s někým jiným, se svými přáteli.

Letošní silvestr jsem se rozhodl strávit v Praze, jednak kvůli tomu že se tam letos budu stěhovat a také z toho důvodu, že tam mám velmi dobré přátele. Večer to byl moc povedený, dokonce byl i on-line vysílaný na web, kde mohli lidé sledovat co se u nás právě děje a to hned ze tří WebKamer. Hráli jsme hry na Wii jako například Tenis, Bowling, Baseball.. ale zaručeně nejlepší hrou se stal Golf o panáky..

Pravidla byla jednoduchá, veškeré údery nad PAR se dělí třemi a výsledné číslo je počet panáků, co si dotyčný musí dát. Dokonalá hra, dokonalá zábava a dokonalý pohled na to, jak jsme byl (skoro) každý levý. Věřím že sledovat na webu co právě děláme musel být doopravdy zážitek.

O půlnoci bylo v plánu jít na Petřín fotit, ale kvůli zimě jsme od toho nakonec upustili a šli jsme do parku u domu, kde jsme si připily, já bouchl pár dělobuchů a pak jsme koukali na ohňostroje a zjišťovali, proč nám tak málo svítí chemická světla, co jsme měli na krku.

Druhý den jsem kolem druhé hodiny vyrazil na autobus a následovala cesta domů.

Celkově silvestr předčil má očekávání a těším se, že příští silvestr se to bude opakovat. Stejně tak také golf, který se musí opakovat a to co nejdříve. Děkuji carnerovi a Georgovi za ubytování a skvělou zábavu a také Lotharovi.

Životní cíl..

Mon, 29 Dec 2008 07:33:13 +0100

Každý určitě má svůj životní sen, tedy cíl, ke kterému chce dojít za každou cenu. Občas to jsou sny nesplnitelné, občas snadno splnitelné a občas to jsou sny, které nás stojí mnoho námahy abychom se dostali k jejich úspěšnému dosáhnutí.

Poslední týden, tedy vánoční týden pro mne byl velice podstatný. Ne kvůli vánocům které nemám rád, ale kvůli tomu, že jsem byl nucen se zamyslet nad mou budoucností a tedy tím, co bych rád udělal se svým životem. díky tomu sem se dostal k myšlence, že lidé z mého okolí se dělí převážně na dvě skupiny.

První skupina jsou lidé, kteří jsou spokojeni s tím, jak se jejich život vyvíjí a že jim to tak vyhovuje, tedy že nemají důvod hnát se kupředu k nějakému cíli. Druhá skupina jsou lidé, kteří mají své životní sny a cíle, tedy důvod za něčím se „hnát“ kupředu.

Když jsem nastupoval na Střední Školu Technickou, byl sem v domnění že se budu věnovat tomu, co studuji – elektrotechnice, od mala mne bavilo hrabat se v drátcích, nejspíše to, co dělal každý malý kluk. Později jsem pomáhal mému strýci se zapojováním rozvodů na chalupě, doma.. našel jsem něco co mne bavilo. Po pár letech ale přišla do mého života „věc“, kterou jsem nečekal, tvorba webových stránek. Jediné co mi pomáhalo byl Internet a moji přátelé, kteří se tvorbou webů také zabývali, nejspíše byl každý z nich velice rád, když sem je otravoval stupidními dotazy (děkuji za vaši trpělivost :). Postupem času jsem tvorbě webů podlehl natolik, že jsem začal „zkoumat“ také programovací jazyk PHP.

Po nějaké době sem byl schopen zvládat i základní úkoly, sehnal jsem si tedy brigádu a začal v PHP něco vytvářet. Moje ego bylo dost veliké a myslel jsem si, že jsem ten nejlepší a nejchytřejší.. a akorát v ten moment sem narazil a to tvrdě. Tvorba osobních webových prezentací a tvorba projektů, kde hrají roli dost veliké peníze je rozdíl, veliký rozdíl. Najednou jsem nebyl ten nejlepší, ale ten nejhorší, ten, který uměl jen základy a ani ty ne pořádně, ten který dostával jen primitivní úkoly. Po čase sem se začal učit PHP a postupně se zlepšoval, když jsem viděl, že oproti mým začátkům se zlepšuji a to dost, chtěl sem být v budoucnu vývojářem.

A ejhle, můj životní cíl se změnil, najednou sem nechtěl dělat elektrotechnika, ale vývojáře. Zkoušel jsem se naučit Assemler, Cobol, C++, zkrátka jazyky, které se používají poměrně často (i když každý převážně pro jiný typ práce). Nakonec sem byl schopen pochopit „pořádně“ jen PHP a SQL, v tu dobu jsem si myslel, že mám znalosti dělat vývojáře, ale ne, nemám. Nemám zkrátka takové znalosti, jaké bych chtěl mít, abych se mohl věnovat vývoji. Na mé druhé brigádě jsem dostal „pod ruce“ jednu aplikaci psanou v SAPu, která byla potřeba otestovat (proklikat), tedy najít chyby, zapsat jejich popis + jak sem k nim došel (report). Pro většinu lidí je to práce zcela nudná a nezáživná, někdo může testovat něco měsíc a nenajde nic, druhý zase něco dvě minuty a nestíhá zapisovat (rozumějme testování jedné a té samé věci). Mne to ale začalo bavit a to hodně, natolik, že sem testoval většinu věcí. Někdo má talent na sport, někdo zase na matematiku (například), já mám očividně talent na testování. Nechci aby to vyznělo že se stavím do pozice že jsem „něco víc“, nežli ostatní, je to pouze přepsání mých pocitů. Asi před necelým měsícem jsem se bavil s Georgem a nějak padla řeč o práci (nevím jak přesně), výsledek byl ten, že Georgo na mne dal reference v Centrum Holdings a zbytek proběhl tak rychle, že se tomu divím do teď. Pracuji tam, kde sem vždy chtěl a dělám to, co jsem si zamiloval – testování. Díky tomu mám pořádný životní cíl, který se snažím každý den splnit – odvádět dobrou práci tak nejlépe, jak to jen dovedu. Ostatně, je snad lepší práce než ta, která nás baví? Životních cílů mám plno, ale ty zde nebudu sepisovat.

Musím poděkovat Dadajax za námět k článku, díky. :)

Laser, optika, nebo BlueTrack?

Tue, 23 Dec 2008 22:51:34 +0100

Nedávno jse mne Kub4jz zeptal jaký je vlastně rozdíl, mezi laserovou a optickou myší, tedy jejich senzorech. Popsal jsem mu tedy v kostce jejich rozdíly (výhody/nevýhody) a napadlo mne o tom napsat + přidat ještě nejnovější technologii od firmy Microsoft, BlueTrack. Zajdeme trochu do hloubky a podrobně si popíšeme všechny technologie.

Optika Optické myši spatřily světlo světa dlouho předtím než se dostaly mezi běžné uživatele. Zásluhu na tom mají dva lidé. Steve T. Kirsch, zakladatel Mouse Systems corp. a Richard F. Lyon, kteří představili dvě různé technologie optických myší.

Kirsch k detekci změny polohy využil infračervené diody, které osvětlovaly speciální kovový povrch, na němž byla infra-pohlcujícím inkoustem natisknuta jemná mřížka. Pohyby myši následně detekoval infrasenzor rozdělený na čtyři části. Data ze senzoru přebíral řídící čip v myši a dle nich vyhodnocoval směr a rychlost pohybu.

Lyon k problému přistoupil zcela odlišně. Jeho myš (prodávaná pod značkou Xerox) detekovala pohyb s pomocí 16ti pixelového senzoru snímajícího světlo viditelného spektra, a ten rovněž obsahoval detekci pohybu. Zde byl rovněž nutný speciální povrch, přesněji jemné bílé tečky na černém pozadí. Obě myši tedy byly závislé na svých podložkách a dlouho trvalo, než se této „nemoci“ zbavily a byly schopny i cenově konkurovat tehdejším (kuličkovým) myším, a staly se tak zajímavé i pro širokou veřejnost.

O jejich rozšíření se nakonec postaral pokrok počítačových technologií, kdy bylo umožněno i do těchto periferií zakomponovat dostatečně výkonné snímací prvky, u nichž již nepotřebujeme mít po ruce speciální podložky. Tímto krokem optika překonala mechaniku a získala nad ní náskok. Moderní optické myši využívají optoelektronické čipy snímající povrch ve stupních šedi, po kterém myš klouže a jenž je osvětlován světelnou diodou. Čip v myši poté přijímá obraz zaostřený čočkou, vyhodnocuje nasnímané obrázky, vzájemně je porovnává a určuje, kam a jak rychle se myš pohybuje.

U optických myší tak rozlišujeme několik vlastností:

Velikost snímacího senzoru (pixely) – dnes se pohybuje většinou od 16×16 po 30×30 pixelů
Rozlišení (pixely na palec) – optické rozlišení myši, dané vlastnostmi zaostřovací čočky a velikostí optoelektrického senzoru. Udává se rovněž v CPI (Counts Per Inch) a přesně jde o počet pixelů na jeden palec, který optický senzor vidí.
Obnovovací frekvence (Hz) – na té závisí možná rychlost pohybování s myší bez toho, aby se „utrhla“. Pohybuje se v široké škále, zhruba od 1 po 7kHz.
Dále na rozlišení a obnovovací frekvenci závisí odvozená hodnota, udávající množství dat, jež senzor dokáže zpracovat – Mpixely za sekundu. Dojdeme k ní velmi jednoduše, když mezi sebou vynásobíme frekvenci snímání a počet pixelů v každém obrázku.

Laser Laserová myš se na trh dostala díky dvěma firmám – Logitech a Agilent Technologies (dnes Avago), když v roce 2004 představily myš MX1000. Místo LED diody byl využit laser, což dovolilo zvýšení rozlišení snímaných obrázků. Nová technologie se však nevyvarovala problémů. Uživatelé si stěžovali především na špatnou odezvu myši poté, co byla zvednuta z povrchu, přemístěna a opět položena.

Další revize však tyto problémy vyřešily a dnes laserové myši překonávají optiku, především díky své vysoké přesnosti a tím odezvě i při velmi jemných pohybech. Laser také má lepší vlastnosti při použití na problematických površích, jako jsou lesklé, nebo bílé povrchy (osvícení laserem vrací do snímacího čipu vysoce kontrastní obraz zachycující sebemenší rozdíly).

BlueTrack Společnost Microsoft představila revoluční technologii BlueTrack, která pro uživatele znamená absolutní svobodu při práci s osobním počítačem. Nové myši, které budou těmito senzory vybaveny, se totiž snadno vypořádají i s jinak problematickým povrchem, jakými jsou například koberce nebo lesklé desky. Zákazníci tak mohou dát sbohem podložkám pod myš a například při práci s notebookem se neomezovat tím, kam si mohou sednout. Microsoftu se totiž podařilo zkombinovat spolehlivost a nenáročnost optických senzorů spolu s mimořádnou přesností laserových čidel do jediné proprietární technologie – BlueTrack. Ta si hravě poradí jak s žulovou deskou u stolku v kavárně, tak s jemným povlečením na posteli hotelového pokoje.

Technologie BlueTrack si odbude svůj komerční debut ve dvojici nových myší, které se představily v polovině října. Jedná se o modely Explorer Mouse a menší verzi Explorer Mini Mouse. Pod decentním chromovým lemem je při chodu vidět jemná modrá záře, která novinky jednoznačně odliší od jakékoli jiné myši na trhu. Obě jsou provedeny v ergonomickém designu a k počítači nebo notebooku se připojují pomocí bezdrátové technologie na 2,4 GHz, což zaručuje dosah téměř deset metrů. Přijímač se zapojuje do libovolného USB portu a po odpojení se dá vložit zespodu do těla myši tak, aby se neztratil a nepřekážel na cestách.

Obě myši jsou dodávány s tříletou zárukou od společnosti Microsoft.

Microsoft Arc Mouse

Mon, 22 Dec 2008 22:52:22 +0100

Minulý týden jsem se rozhodl koupit si nějaký dárek k vánocům. Jelikož carnero a Georgo nemají dobré zkušenosti s Alzou (a určitě nejsou jediní), rozhodl jsem se nakupovat někde jinde. Párkrát jsem si již objednával z Mironetu, takže sem zvolil tento obchod. Chvilku jsem koukal na výrobky které měli na stránkách a nakonec sem se rozhodl pro nějakou myš.

Parametry byli jednoznačné. Bezdrátová, komfortní a rozhodně ne aby měla optický senzor. Slyšel jsem o nové technologii BlueTrack a byl trochu nalomen jí vyzkoušet, jediné co mne tak trochu odrazovalo byla cena. Přesněji sem se rozhodoval mezi Microsoft Arc Mouse a Microsoft Explorer Mouse. Oba dva výrobky jsou od firmy Microsoft (není nutné představovat), rozdíl byl v ceně a také v senzorech.

Nakonec jsem si vybral Microsoft Arc Mouse. A první dojmy? Jsem nadmíru spokojený. V balení je: Myš, přijímač, pouzdro na myš, baterie (to moc časté není) a návod. Žádné instalační medium na kterém jsou ovladače. Ovladače jsi OS stáhne sám, pokud chceme ještě rozšířenější nastavení, v návodu je odkaz na stránky ze kterých lze stáhnout potřebný software pro úplné nastavení.

Myš: Překvapila mne její pohodlnost a velice malá váha. Byl jsem zvyklý na drátové myši, a ty přeci jen něco váží. Zespodu myši je místo na upevnění USB přijímače, který krásně drží na myši pomocí magnetu. Poté je zde místo na baterie, které jsou schovány pod krytem. Dále je vespod myši senzor a kovový kloub, který umožňuje její složení, a tím zmenšení na 60% původní velikosti. Osobně sem byl velice zvědav na tento kloub a dle všeho je doopravdy „bytelný“. Na horní straně myši jsou klasická dvě tlačítka (levé a pravé) a kolečko. Ze strany je zde jedno tlačítko, které je ze začátku použito jako tlačítko „Zpět“. Mezi levým a pravým tlačítkem je za kolečkem maličká LED dioda, která ukazuje stav baterií. Pokud jsou baterie plně nabité, svítí zeleně a to cca 10 vteřin po rozložení, pak zhasne. Po stažení software lze všem „tlačítkům“ nastavit funkce, tedy to, co se po jejich stisknutí stane (zavření okna, posun stránky..).

Přijímač: Přijímač je dost malý (menší nežli sem čekal), není na něm žádná LED dioda, ani tlačítko, pouze symbol USB a malý nápis Microsoft.

Myš komunikuje přes BlueTooth na frekvenci 2,4GHz, pokud tedy máte v notebooku (počítači) BlueTooth, nebudete přijímač potřebovat. Jako zdroj myši slouží dvě AAA baterie.

Fotky budou k dispozici až 30. prosince od carnera, jelikož nemám doma čím to vyfotit, za to se omlouvám.

Černý FireFox

Thu, 18 Dec 2008 20:13:50 +0100

Dlouho jsem hledal nějaký použitelný skin pro FireFox 3, ale nikde nebylo nic, co by mi zcela vyhovovalo.. Stačilo trochu zapátrat a výsledek se dostavil. Na userstyles.org jsem našel pár CSS co upravují FireFox, jediné co k tomu je potřeba je rozšíření stylish.

Nevím jak to bude pracovat u lidí, kteří mají „tlačítko zpět“ v prohlížeči to zelené, u mne to pracuje tak jak má. Je potřeba nastavit si ve stylech FireFoxu defaultní styl, aby vše pracovalo tak jak má. CSS se tak jako u jiných CSS nahrává do stylishe.

CSS kód

Vánoce

Tue, 16 Dec 2008 20:41:57 +0100

Jak si již každý všiml, nastal čas vánočních svátků. Pro někoho radostná událost, kdy se sejde celá rodina, pro někoho zase doba, kdy tráví čas sám, bez ostatních..

Na většině webech co sleduji každý píše o tradici vánoc, o jejich vzniku apod. Já zde nehodlám popisovat to, co vám najde každý schopnější vyhledávač, ale to, jak na mne osobně Vánoce působí.

Já osobně Vánoce tak nějak celkově nemusím, rodina se může pohromadě sejít takřka kdykoliv, dárky si můžeme také darovat dobrovolně a ne proto, že je to jakási tradice. Tyto vánoce na mne ale působí trochu jinak, asi tím, že vím, že to jsou mé poslední společné Vánoce s rodiči.

Když si vzpomenu na to když sem byl malý, tak sem se těšil na vánoce, jak jsem tajně snědl čokoládový kalendář a snažil se zamaskovat již otevřená okénka, na zdobení stromku a na hromadu dárků co sem vždy dostal.

S odstupem času sem ale nějak začínal pořádně zjišťovat podstatu vánočních svátků ale až poslední roky sem k nim dostal jakýsi „odpor“. Jednak kvůli hrozným reklamám v supermarketech, také díky chování ostatních lidí a také díky té hnusné kejdě co vždy napadne, tedy sněhu.

S rodinou se velice rád sejdu, jsem rád když vidím kdo má radost z dárků, ale to je asi tak vše co mám na vánocích rád. Na nostalgii si moc nepotrpím, což je asi i znát..

Nicméně i tak Vám všem přeji příjemné prožití Vánočních svátků.

Víkend v Praze

Sun, 14 Dec 2008 23:17:57 +0100

Tento víkend jsem kvůli nové práci „musel“ ject do Prahy. Jako již tradičně sem použil jako dopravce (tedy toho, kdo mě sem dostane) firmu Kavka. Zatím vždy jejich autobusy byli pohodlné a cesta byla bez problémů, až do teď.

Tentokrát sem jel autobusem Karosa C 934, abych to upřesnil, velice hnusným autobusem Karosa C 934. Cestu sem moc nesledoval, jelikož sem se na PDA díval na film, až těsně před Prahou kdy sem stačil zahlédnout kamion, který byl z 1/2 mimo silnici, kolem hafo policajtů a také obrovské odtahové vozidlo, které se pokoušelo kamion z příkopu vytáhnout.

Na vině byl dle všeho řidič kamionu, který buď neměl zimní obutí, nebo podcenil sníh, nicméně výsledek byl ten, že směr Praha → Slaný byl totálně zacpaný a policisté všechny automobily směřovali přes jakousi objížďku na nejbližším výjezdu z dálnice.

Před příjezdem do Prahy se v autobuse málem zabila (řekněme přizabila) nedočkavá slečna (dítě), která si stoupla do uličky a následně líbala čelní sklo vozu, když byl řidič nucen zastavit na červené.

Po příjezdu do Prahy sem zavolal Georgovi, s kterým sem byl dohodlý, že mě s lamou vyzvednou. Jelikož sem byl v Praze dříve nežli sem čekal, jel sem tři zastávky metra naproti. Poté už jen následovala cesta pro ham (jídlo) do McDonaldu a poté do Centrum Holdings, kde sem měl pracovní schůzku, pak už jen do Hypernovi a domů, k chlastu.

Na to že trpím nespavostí, když spím někde jinde mimo domov, tak sem se vyspal naprosto skvěle. Nevím zda to bylo únavou, nebo něčím jiným, ale podstatný byl výsledek. Druhý den bylo v plánu jít na vánoční sraz portálu XChat.cz, podívat se na známé tváře a také asi proto, že sem tento sraz pomáhal zakládat. Měl sem na sobotu naplánováno pár schůzek a také sem se musel stavit v Alze, poté už jen vyzvednout kamarádku a jít na sraz.

V alze sem se málem pozvracel (poblil) při pohledu na fronty u platebních automatů, menší šok sem prožil také při pohledu front na výdeji, což je ale tak nějak normální.. Divil bych se, kdybych čekat nemusel.

Sraz se dle mého povedl a splnil to, co sem od něho čekal, viděl sem staré známé a měl možnost si s popovídat se starými přáteli. Doma jsme se podívali na fotky co vyfotil Georgo a poté mi byla ukázána „Wii Opera“, na které sem viděl svůj web. Po chvilce sledování, sem si všiml že dvě kočky sledují kurzor na televizi, bylo vážně komické, vidět kočky, jak pohybují sem a tam hlavou a packami „loví“ kurzor na televizi.

Na neděli sem byl dohodnutý s Nikkky že si zahrajeme nějakou hru na Wii. Odpoledne kolem 16:50 mi jel autobus domů (bohužel), čirou náhodou sem jel stejným autobusem jako cestou do Prahy. Naštěstí sem jel na Florenc dříve, takže sem v přeplněném autobuse naštěstí seděl.

Musím moc poděkovat Georgovi, carnerovi a Nikkky za ubytování, za skvěle strávený víkend a také za to, že sem měl možnost o mnoho víc poznat všechny tři a také všech 6 kočiček.